Fotogalerie: Historie

Záznamy: 1 - 12 ze 18
1 | 2 >>

POČÁTKY RUDICKÉ KOPANÉ

 Počátky rudické kopané spadají do doby druhé světové války. V této těžké době se ke slovu v naší obci dostává nový sport – kopaná. V květnu 1939 je na ustavující schůzi v Dělnickém domě založen Sportovní klub (SK), jehož náplní je provozování kopané. I přes to, že v Rudici jsou tři sportoviště, pro kopanou jsou nevyhovující a proto je podána obecnímu výboru žádost o přidělení vhodného pozemku pro fotbalové hřiště. Následujícího roku se začíná s jeho výstavbou. Je stanovena povinnost  pro každého člena odpracovat na hřišti 15 brigádnických hodin měsíčně.

Od roku 1941 začíná SK hrát mistrovské zápasy, i když pouze na hřištích soupeřů, protože fotbalové hřiště je dokončeno až v roce 1942.    

Úspěchu dosahují především dorostenci. V roce 1957 vyhrávají okresní přebor  a postupují do I. třídy, kterou také v roce 1958 vyhrávají. Z důvodu nedostatku finančních prostředků v TJ Sokol však znovu hrají II. třídu. Velký podíl na těchto úspěších dorosteneckého mužstva má jejich tehdejší trenér Ladislav KALDA,  který svoji trenérskou činnost končí v roce 1960.

I. mužstvo v šedesátých létech hraje se střídavým úspěchem. V roce 1966 se začíná s omlazováním I. mužstva, které pak v sezóně 1967 – 1968 končí v okresním přeboru na 2. místě.

Začátek sedmdesátých let v rudické kopané je charakterizován jejím výkonnostním vzestupem. Družstvo mužů po 3. místě v sezóně 1969-1970 získává v následujícím ročníku 1970-1971 titul přeborníka okresu a postupuje do krajské soutěže I.B třídy. Pod vedením Rudolfa NEZVALA se vytváří parta výborných fotbalistů.

 

Odchod některých hráčů do základní vojenské služby na podzim roku 1971 a organizační chyby funkcionářů na jaře následujícího roku zapříčiňují citelné oslabení mužstva, výkonnostní útlum a nakonec i sestup z této náročné soutěže.

 Po průměrných výsledcích v následujících dvou sezónách vyhrává Rudice okresní přebor pro rok 1974-1975 a podruhé postupuje do I.B třídy. V roce 1979 naši fotbalisté sestupují a vracejí se do okresní soutěže.

Období sedmdesátých let lze hodnotit velmi kladně i z pohledu mládežnické kopané. Dorost v roce 1975-1976 vyhrál okresní přebor a rok působil v krajské soutěži. Solidní výkony podávali i žáci. U obou těchto družstev kolísala výkonnost podle „síly ročníku“, což je v rudických poměrech logické.

Od roku 1984 má Rudice v pravidelných soutěžích dvě mužstva dospělých. Z výkonů a výsledků „A“ mužstva je nejzajímavější sezóna 1982 – 1983. Po rozpačitých výkonech na podzim roku 1982 absolvovali hráči kvalitní zimní přípravu, jejíž součástí bylo i úspěšné vystoupení na zimním turnaji v Blansku. Jaro 1983 zastihlo naše fotbalisty ve výborné formě, což dokazuje bilance 30 zápasů bez porážky a rapidní posun v tabulce okresního přeboru na 4. místo. Nejúspěšnější družstvo jara mohlo litovat podzimní ztráty, která zabránila výraznějšímu celkovému úspěchu. Že však jaro 1983 znamenalo jen blýsknutí na lepší časy, ukázala již podzimní část sezóny 1983 – 1984 – 9. místo v okresním přeboru se ziskem pouhých 12 bodů.

V sezóně 1982-1983 a 1983 – 1984 si vedli dobře i dorostenci, kteří vyhráli jednu ze skupin okresního přeboru. Dobrým mužstvem disponovali v roce 1981 – 1982 i žáci. V ostatních sezónách se v práci s mládežnickými celky projevuje více problémů. Dorost se potýká s nedostatkem hráčů a jeho úroveň je úměrná úrovni žáků v předcházejících ročnících.

V roce 1985 oddíl kopané získal titul „Vzorný oddíl I. stupně“.

Po průměrných výsledcích v okresním přeboru v letech 1986-1989 začíná opětovná renesance rudické kopané v roce 1990.

Sezóna 1990-91 je důležitým mezníkem pro další vývoj místní kopané. Uvažovaná reorganizace krajských soutěží znamenala naději na postup do 1.B třídy pro 4-5 mužstev okresního přeboru. V podzimní části soutěže se naše mužstvo pod vedením hrajícího trenéra SVATOPLUKA NEZVALA i přes rozpačitý začátek probojovalo mezi přední mužstva a skončilo se ziskem 15 bodů na 5. místě. 17 jarních bodů pod vedením ROMANA HRAZDÍRY pak stačilo na udržení této pozice i při konečném účtování, což zaručovalo velmi těsný postup do vyšší třídy.

Naše mužstvo v této sezóně produkovalo nátlakový fotbal. Skóre 69 : 46  svědčí nejen o dobrém střeleckém potenciálu, ale i o značných rezervách v obranné činnosti. Ne náhodou byli nejlepšími střelci tohoto ročníku okresního přeboru vyhlášeni JIŘÍ MATUŠKA  - 23 gólů a PAVEL KOCMAN – 20 gólů.

Základní kádr mužstva, které po dlouhých deseti letech vybojovalo postup tvořili tito hráči: PETR NEJEZCHLEB, SVATOPLUK NEZVAL, LIBOR NEZVAL, MIROSLAV DANĚK, LUDĚK SVOBODA, LUBOŠ HLOUŠEK, LUBOŠ KUCHAŘ, JAROSLAV KUNC, ZDENĚK ŠEVČÍK, PAVEL KOCMAN, JOSEF STUPINSKÝ, JAN KALA, JIŘÍ MATUŠKA, LUBOŠ KAKÁČ, JAN NEVESELÝ, MIROSLAV ŠEBELA.

 

Období, které následovalo těsně po postupu do krajské soutěže je pravděpodobně nejsvětlejším bodem naší  naší fotbalové historie. Mužstvo bylo posíleno o brankáře PERNICU a útočníka BLATNÉHO (oba Jedovnice), z dorostu ČKD se vrátil JAN MATUŠKA. Nejpodstatnější však byl příchod mimořádně náročného, všeobecně respektovaného trenéra JARŮŠKA a nesmírný elán celého kolektivu. Tvrdá letní příprava, kterou absolvovala podstatná část základního kádru, přinesla nejen zlepšení fyzické kondice, ale i zvýšené sebevědomí a stmelení kolektivu.

Podzimní výsledky sezóny 1991-92 předčily očekávání. Naše mužstvo několikrát vedlo tabulku a jenom méně vydařený závěr znamenal i tak velmi pěkné 4. místo se 16 body a ztrátou čtyř bodů na vedoucí Novou Ves. Po skončení podzimní části ohlásil odchod trenér Jarůšek, který se těžko vyrovnával s náročnou prací ve dvou oddílech (současně byl agilním funkcionářem v ČKD Blansko). V průběhu zimní přípravy mužstvo převzal trenér GRIM, jemuž pak v jarních zápasech asistoval JIŘÍ MATUŠKA st

Jarní bilance – 1 prohra, 1 remiza a 11 výher (!) vynesla našemu mužstvu senzační postup do 1.A třídy.


 

Ve druhém roce našeho působení v 1.A třídě bylo dosaženo srovnatelných výsledků zejména v podzimní části, mírný pokles byl zaznamenán na jaře, což v konečném součtu našemu týmu vyneslo 9. místo (23 bodů). Hráli jsme  útočný, líbivý fotbal, slabinou byla obranná činnost. Posílením byl příchod DAVIDA KRÁTKÉHO, R.SOUČKA A IVO KONEČNÉHO (pouze podzim). Nejlepšími střelci byli JAN MATUŠKA – 16, PAVEL KOCMAN –14.

V roce 1994-95 byl ve fotbalových soutěžích poprvé uplatněn nový systém bodování (výhra – 3, remíza – 1). Na trenérskou lavičku poprvé zasedl B.DANĚK, pod jehož vedením dosáhlo mužstvo nejlepšího podzimního výsledku v 1.A, když obsadilo 6. místo se ziskem 19 bodů. Jaro se ale moc nepovedlo a v závěrečné tabulce jsme klesli o dvě příčky a obsadili tak celkově 8. místo – 33 bodů.

Střelecky se nejvíce prosadil PAVEL KOCMAN – 17.

 Od této doby jsme se v I.A třídě prakticky jen „zachraňovali“.

Na jaře roku 1997 začaly v Rudici práce spojené s cílem zatravnění hrací plochy a vybudování nového tréninkového hřiště. Náš fotbal tedy musel hledat svoje domácí prostředí v sousedních Jedovnicích.

K problémům v sezóně 1997-98 výrazně přispělo špatné rozhodnutí při volbě domácího hřiště (u nás stále ještě nebyla k dispozici hrací plocha). V Blansku jsme se rozhodně jako doma cítit nemohli. Pouhých 9 bodů po podzimu znamenalo sestupové místo. Po šesti letech skončilo naše působení v 1.A. třídě.

Jarní zápasy v I.B třídě jsme již mohli hrát na našem novém tréninkovém hřišti. Na podzim pak bylo slavnostně předáno i nové travnaté hřiště.1.B třída se v Rudici hrála ještě čtyři následující sezóny.

Trenérské vedení se stabilizovalo příchodem JOSEFA ZOUHARA v roce 2002 (trénuje doposud).

Při našem posledním startu v 1.B třídě se mužstvo potýkalo s velkými problémy, které vyplývaly z úzkého hráčského kádru. Marodka v jarní části soutěže přivedla tým doslova do dezolátního stavu. Klub se navíc potýkal s neutěšenou finanční situací.

Zavládlo všeobecné smíření s tím, že se po třinácti letech vrátíme do okresního přeboru.

Sestupy jsou vždy provázeny odchody hráčů a Rudice nebyla výjimkou. Před sezónou 2003-2004 odešli Konečný, Pernica, Šenk, Fiala a další. Fotbalovou kariéru se rozhodl ukončit i jeden z našich nejlepších fotbalistů PAVEL KOCMAN.

Rudice zahájila okresní přebor s tím, co zůstalo. Pozitivní byl příchod nadějného a všestranného MICHALA ZOUHARA.

Po slabším rozjezdu skončila Rudice v konečné tabulce sedmá s 36 body.  Matuška, který hrál jen polovinu soutěže dal 16 branek.

O rok později obsadila Rudice velmi dobré 4. místo (40 bodů) a potvrdila, že stále patří mezi přední týmy okresního přeboru. MATUŠKA se stal nejlepším střelcem této soutěže s 31 góly.

Do poslední sezóny 2005-2006 vstoupilo naše mužstvo se značnými ambicemi. Ke zkvalitnění přispěl návrat KONEČNÉHO, PERNICI, KAKÁČE a netradičně velmi solidní byla i lavička náhradníků.  Na předpokládané úrovni však mužstvo odehrálo jenom podzim, kdy v řadě utkání se skutečně bylo na co dívat. Jarní výsledky a způsob jakým tuto část soutěže mužstvo odehrálo však byl zklamáním. Jenom díky podzimu obsadila Rudice 6. místo se 40 body. Střelecky se opět zaskvěl MATUŠKA, který suveréně obhájil titul „krále střelců“ s 30 góly.

 

Kromě A mužstva hráli v posledních 20-ti letech stabilně mistrovské soutěže žáci a do roku 1992 to bylo samozřejmostí i u dorostu. Žel sezóna 1991-92 byla poslední, ve které se ještě podařilo systematickou činnost dorostu udržet. Obětavě se o to snažil KAREL ZOUHAR.

Postupová euforie mužstva dospělých jako by mládežnický fotbal zatlačila do pozadí zájmu. Obnovení činnosti dorostu v roce 1998 bylo jen krátkodobou záležitostí.

V posledních letech se fotbal v Rudici  potýká s určitým nedostatkem chlapců v této kategorii, ale je otázkou, zda nechybí  skutečná vůle vedení k tomu, aby dorost hrál.

Za této situace přichází do určité míry nazmar práce těch, kteří se angažovali ve vedení žáků, respektive přípravky  (BUCHTA, BIELIK, SEHNAL, NEVESELÝ, ŠENKÝŘ, JANÍČEK, MATUŠKA, KUNC, KOCMAN, SVOBODA  a další).

V roce 2000 byla v Rudici ukončena i činnost B mužstva.

Paradoxem je, že v době, kdy oproti minulosti disponuje fotbalový  oddíl většími a kvalitnějšími hracími plochami, je v Rudici méně aktivních fotbalistů.

V nejbližších létech pravděpodobně náš fotbal, který je v Rudici stále sportem číslo 1, výraznějších úspěchů srovnatelných s devadesátými léty nedosáhne.

Mezi žáky a i v přípravce je však vidět několik perspektivních kluků, kteří v budoucnu mohou navázat  na tu světlejší část naší fotbalové historie.  Naši žáci k tomu mají velice blízko.